Když před třiceti lety začínaly dobývat svět mobilní telefony, šlo bezpochyby o velkou revoluci. Vždyť do té doby jsme museli být přikovaní k pevné lince a domlouvat se na telefonu předem. Většina lidí měla navíc internet přes telefon a všechny tyto aktivity se musely předem plánovat pro celou rodinu, což nebylo vždy snadné. První mobil byly sice obrovské, ale už jste je měli k dispozici kdekoliv.

Byly velmi drahé a dovolit si je mohl málokdo, ale šlo o počátek telefonní revoluce. Telefony se začaly postupně zmenšovat, až se vlezly pohodlně do jedné dlaně a daly se pohodlně ovládat jednou rukou. Také cena se stala příznivější, a okolo roku 2005 už byly mobily běžnou součástí většiny našich domácností. Nešlo sice o nijak závratné technologie, ale na SMS, volání a později internet či písničky bohatě stačily. A tak jsme začali mobily používat častěji. Jejich prvotním účelem byla komunikace, která byla vylepšená o internet a spoustu aplikací, které nám více či méně usnadňují život. A protože nám začaly život velmi usnadňovat a dokonce nám nabídly zábavu, začali jsme je logicky používat velmi často.

Práce i zábava
Hodně lidí pracuje přes počítač a s nástupem smartphone mohou pracovat prakticky kdekoliv a kdykoliv. Snad každý má rád hudbu – proč ji neposlouchat v telefonu, když to nabízí? Velká část lidí používá ke komunikaci aplikace, jako je Facebook, WhatsApp a další platformy – proč ne, když je to možné? Zvykli jsme si pracovat z mobilu, komunikovat z mobilu, fotit mobilem, mobil se zkrátka stal neodmyslitelnou součástí života všech z nás. Bohužel tak moc, že někteří zapomněli, že je to jen krabička, která nám má usnadnit a zpříjemnit život. Občas raději zíráme do obrazovky, namísto abychom se bavili spolu. Sledujeme filmy online, místo abychom šli s někým do kina. Voláme hodiny a hodiny, trávíme celé dny v online světě, namísto abychom se sešli osobně. Není to ale chyba mobilů, je to naše chyba. My si musíme uvědomit, že mobil není člověk, ale jen krabička, která má sloužit nám, ne my jí.